Háčkománie

Podlehla jsem ;)

Můj první výtvor...

Zoo

Začalo hezké počasí, tak zase začínáme vyrážet do zoo. Pravda, bylo krásné sluníčko, počasí lákalo ven... ale těch 5 stupňů nad nulou a poměrně ostrý vítr nebyly úplně ideální podmínky.

V pražské zoo se v lednu narodila žirafí mláďátka, tak tady jedno nesu.

Příšera

"Maminko, vyfoť mi pšíšerku!"

Canon EOS 5D + Canon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 4,5; expozice 1/250s, ohnisková vzdálenost 58 mm

Dobrooběd

Měla jsem výbornou příležitost ke trénování portrétů malých dětí a ne vlastních :) Z fotek mám radost, rozhodně mě pěkně povzbudily, i když nejsou úplně perfektně ostré, ale líbí se mi barevnost i zachycení dětí. Fotila jsem s pevnou 50 a na nejnižší clonu (f1,8), světlo bylo ne úplně ideální, fotila jsem u velkých dveří na zahradu, časy vychází na cca 1/200.

Neděle

Dneska bylo nádherně, tak jsem si přitáhla děti pod velké okno v dětském pokoji...

A taky jsme se v podvečer vydali na procházku po okolí.

Jedna náladovka. Počasí blázní a začínají kvést kočičky.

HDR

Dnes byl den jako stvořený pro dramatické záběry. Na cestě po vlastech českých jsem stvořila dva krasavce. Tedy fotek mám víc, z různých úhlů, ale tady je obloha a celá atmosféra asi nejlepší. Rozsypané je to kvůli kompresi, v originále to mám docela slušně vykreslené a bez šumu...

Pizizubka

Zoubečky má krásné, bílé, jedna báseň, ale tady z toho pohledu je to taková naše veverka ;) Je to příliš dlouhý čas... ne kvůli tomu, že bych to neudržela, ale kvůli tomu, že to dítě prostě nepostojí. Takže lehce projeto PS a doostřeno, přidán kontrast a prolínání přes vrstvy.

Foceno je to na stavbě, v 5 hodin večer, takže světla nebylo mnoho.

Canon EOS 5D + Canon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 2,8, expozice 1/13s, ohnisková vzdálenost 55 mm

Vánoce

Nepřátel se nelekejme, na kvalitu nehleďme. Upřímně a tady přede všemi uznávám, že kvalita následujících fotek není z technického hlediska nijak valná. Bylo to foceno doma, bez blesku, neboť ten mi tam dělal tak šílené stíny, že se mi to pak nechtělo upravovat a tak jsem musela rezignovat na rychlejší časy. Děti jsou tedy rozmazané, ale patří to mezi fotky do rodinného alba, ne na výstavu, tak jsem v rámci možností nespokojená méně, než bych byla jindy ;) Zvedat ISO nemá v případě Canonu 5D příliš velký význam, neboť fotky by dopadly totožně - nebyly by sice tolik rozmazané, ale byly by zašuměné, protože můj foťák šumí u všeho nad 200 :)

Canon EOS 5D + Cannon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 8, expozice 1/25, ISO 200, ohnisková vzdálenost 40 mm

Canon EOS 5D + Cannon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 7,1; expozice 1/15; ISO 200, ohnisková vzdálenost 70 mm

Loučeň

"Už zase na výlet? Já nikam nechci. Medvědy už jsem viděl."
"Ale my jedeme jinam na výlet, na Konopišti jsme byli minulý týden, nejedeme na stejné místo."
"Aha, tak to jo, to bude super."

Canon EOS 5D + Canon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 2,8, expozice 1/40s, ohnisková vzdálenost 70 mm

Canon EOS 5D + Canon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 2,8, expozice 1/100s, ohnisková vzdálenost 70 mm

Canon EOS 5D + Canon 24-70 mm f/2,8L USM
clona 8, expozice 1/20s, ohnisková vzdálenost 70 mm

Poblijon

Canon 5D, Canon 24-70mm 1,8 L USM, f 4.0, 1/60

Dneska mám tohohle miláčka doma.

Žába

...z dnešní procházky, aneb kdo si hraje, nezlobí ;)

iPhone photo :) PS tunning

Dušičky

Když se daří, tak se daří... jela jsem vyfotit dušičková světýlka na hřbitov a zajela jsem nejprve k nám... bohužel je tam hřbitov osvětlený, tak to nemá tu správnou náladu. Nakonec jsem zajela o dvě "vsi" dál... nebyl tam sice osvětlený hřbitov, ale zase tam nebylo tolik světýlek a ukázalo se, že už je moc velká tma a já jsem bez stativu. Takže dávám jeden bookeh a jednu svíčku, při jejímž focení o mě málem zakopnul pan farář, který zrovna obcházel hřbitov po mši :)

dušičkový bookeh :)

Dinopark Plzeň

Volný pátek! Školka není, děti doma a rvoucí se, je tedy čas na výlet... v zoo jsme sice byli včera, ale proč si to nezpestřit a nezajet do zoo taky někam jinam a ještě s takovou atrakcí. A tak jsme vyrazili do Plzně.

Na místě jsme sice zjistili, že neberou karty, čímž se naše finance dost ztenčily, nu což, něco jsme s sebou měli a hlady jsme také nebyli.

Takže to máme jedny dinosaury v počtu asi 10 kusů, žádné jídlo u dinosaurů (měli pouze bagety...), dva potrhlé malé dinosaury a dvě sady mrňavých dinosaurů v dinoshopu, dvě lehce zpruzelé hladové děti... nu což, vyrazili jsme do zoo, kde jsme hodlali napravit bilanci, to se tedy bohužel nepodařilo. Dvě stále lehce zpruzelé děti, dva párky v rohlíku (jsem opravdu zhýčkaná pražskou zoo, bramborová kaše a kuřecí paličky nebo steak jsme fakt nenašli), jedni krmící se tučňáci, dravci, dvě žirafy, jeden nosorožec, smažený sýr a hranolky, párek v rohlíku, nádherný spící sněžný levhart s mládětem a kopec... absolutně šílený kopec zpět k dinosaurům... nakonec to celé trvalo asi tak 3 hodiny + cesta tam a zpět. A děti samozřejmě spali pouze cestou na dinosaury, cestou domů byli oba až moc živí :)

Tyranosaurus Rex

Matteo a Maiasaura

Samuel a Maiasaura

Díra v projektu

Ano, je tady - díra v projektu, ve fotkách... tedy spíše už propast. Poslední příspěvek, poslední krystal a také na dlouhou dobu poslední fotka. Nefotila jsem, ne že by nebyla příležitost, ale spíše nebyla chuť, síla... možná by mi focení pomohlo překonat to nejhorší... možná ne... rozhodně jsem nefotila a zpětně zjišťuji, že mi to asi ani nevadí.
Nemám fotky dětí, kytiček, nezastihla jsem léto v plném proudu, nevyfotila jsem si ani trochu záplavu u nás u potoka... Chybí mi cca půl roku, ale můj život se o pár desítek let prodloužil a to není špatná výměna...
Nechci psát sem, co bylo, je to blog o focení, a proto! Hurá do fotek. Neříkám, že budu přispívat pravidelně, to mi nikdy moc nešlo, ale budu se snažit alespoň každý týden dát jednu fotku.

Tak vzhůru do toho!
Děkuji, že jste mi zachovali přízeň a snad se vám budou mé fotky líbit.
Lasconka

Krystal

Dvě hodiny, propocené triko, pár vyrvaných vlasů, nesložitelný světelný stan a tohle je prosím výsledek... Co na to říkáte? Líbí?

Jsem sice nesmělá, ale léčím se a tohle mi přijde jako dobrá zkouška trpělivosti a uspokojení touhy po dokonalosti. Neříkám, že to je dokonalé, sama nejlíp vím, kde je třeba zabrat, ale alespoň nebudu svými pokusy o dokonalé uspořádání domácnosti mučit její členy a vybiju se takto :)

model: Canon EOS5D; objektiv: Sigma 105mm DG EX Macro f:2,8; čas: 1/200; clona: f18;ISO 100; blesk: Fomei Digitalis 600

Narozeniny

Máme to doma nějak špatně zařízené :) tak jsem to zorganizovala podle svého - já jsem uvařila slavnostní oběd, připravila obložené mísy pro pozdější návštěvy, nakoupila pití, dorty a dárky, nakoupila výzdobu a manželovi jsem svěřila umístění výzdoby, luxování a focení s důvěrou, že vše zvládne dobře, když tak skvěle radí a technické problémy jsou pro něj výzva k překonání... nikoliv k zahození dané věci do hloubi garáže. Jak jsem jen mohla být taková... důvěřivá???

Výzdobu zvládli kluci jenom s malou navigací, luxování naštěstí bez navigace a pomoci a focení? Tak to dávám na zvážení níže...

Já svého muže miluji, je moje opravdu druhá půlka, on mě drží nohama na zemi, zatímco moje hlava lítá v oblacích, on je realista a já snílek, on je praktik a já melancholik, on je kliďas a já cholerik, on absolutně neřeší nepořádek doma (a je puntíčkář v práci) a já mám pocit, že nás bordel zadusí, on si čte tak maximálně časopis a já ležím pořád v knížkách, prostě absolutně se doplňujeme a krásně si lezeme na nervy... proč mě tedy nenapadlo, že on prostě ve fotografii umí technické finesy, absolutně chápe konstrukci fotoaparátu, technickou tvorbu fotky a já umím fotit tak, aby ta fotka vypadala k světu, dalo se na ní koukat, on má rád vypovídací hodnotu fotky a já trvám na ostrosti, čistotě a jistém dojmu? :) Nezlobím se, jen nechápavě vrtím hlavou, proč jsem tak trvala na čistých fotkách a nefotila si to sama? proč jsem tak strašně chtěla nést klukům dorty a zpívat, místo abych fotila? proč jsem si to nezorganizovala k lepším fotkám? A vůbec - nejsem trochu divná, když se trápím nad kvalitou fotek a ne nad tím, zda byl dort dobrý, dárky úspěšné a kluci spokojení?

Ne, nejsem divná, jen jsem díky spoustě lidí okolo sebe získala jaksi jiný náhled na kvalitu dokumentárních fotek ;) změny vypadají jako trvalé a nezvratné :)

A tak prosím omluvte sníženou technickou kvalitu fotografií, jedná se již o historické fotografie :D :D :D a autorem je můj muž...

Matyášek sfoukává svíčky

Matyášek rozebírá dort

Kolik je ti let?

Samuel se snaží dort odnést

Samuelek se kochá

Maminka zachraňuje dortmodel: Canon EOS 450D; objektiv: Canon 24-80mm f/2,8 L; blesk externí

TOP12

Kalendář pro Zrnka

Kalendář pro pomoc té nejbáječnější ženské pod sluncem, co znám. Nemám sílu sem psát, co se stalo, ale prosím, přečtěte si TADY, co se stalo... a pokud budete chtít, může pomoci malým Zrnkem.

Most

"Mezi dvěma mosty, byl jsi na mě sprostý. Zato na mostě, byly radostě."
(Vodňanský, Skoumal)

Všichni na Petřín!

Chcete se pobavit, trochu projít, pokecat, shlédnout na noční Prahu a zažít také trochu dobrodružství? Jděte na Petřín! Abyste ovšem zažili všechno výše zmíněné, bude si muset také pořídit řádné vybavení. A to čítá: dítě1, dítě2, kočárek městský (rozhodně nesmí mít nafukovací kolečka), oblečení do cca 10 stupňů nad nulou, svačinu, dále pak kamarádku, její dítě1, dítě2, kočárek městský (zcela totožný), pes malý, pes velký. Dále potřebujete poměrně pěkné počasí - to na ty výhledy.

Nejprve se zastavte u kamarádky na oběd/pokec/svačinu... doplňte dle možností kamarádky, já preferuji oběd, když už, tak už :) Nechte děti pohrát, najíst, lehce unavit. Sbalte všechny děti, kočárky, psy a svačiny a vyrazte. Vraťte se, je potřeba vzít dětem i čepice a bundy, někdy i rukavice. Oblečte děti, vyjděte na ulici. Odlovte děti, aby neskákali pod auta a vydejte se k nejbližší autobusové zastávce (nebo jinému dopravnímu prostředku). Zamávejte autobusu, který vám právě ujel. Pod slibem, za chvíli pojede další, nízkopodlažní, vyčkejte 15 minut na zastávce. Přijede autobus, nastoupíte, máte překvapivě všechny psy i děti. Jeďte na konečnou zastávku, cestou se snažte vysvětlit dětem, že poznatky stran tělesných funkcí, orgánů a pod. je dobré vykládat doma... Nejde? Tak se alespoň snažte tvářit, že tyhle děti, co se vás drží, nejsou vlastně vůbec vaše. Nevšímejte si chechtání. Konečná stanice! Prosíme vystupte!

Máte děti? Psy? Kočárky a svačinu? Gratulujeme, první postupný cíl splněn. Slibte dětem, že půjdete na hřiště... Dojděte k Petřínské rozhledně, vysvětlete dětem, že nahoru s kočárky opravdu nepůjdete. Kupte jim párek v rohlíku a slibte jim, že půjdete na hřiště. Pokud se vám až do této doby podařilo udržet mladší děti (chodící) v kočárku, gratulujeme! Snažte se je přesvědčit, že by v něm měli ještě sedět... nejde to? Nevadí. Vyndejte děti z kočárku, najděte všechny psy a zavolejte děti, odchází se. Jděte dolů, slibte dětem hřiště. Dejte dětem napít. Slibte, že hřiště je už jenom tady pod kopcem. Ještě jim dejte sušenku... nééé, tu druhou, co mají ty druhé děti.

Pozor, odlovte dítě, které se válí v listí, najděte druhé, je někde na půli cesty dolů... na půli té špatné cesty. Najděte děti kamarádky, najděte cestu. Ne, tu druhou cestu, ta určitě vedu na tu asfaltku tady dole. Popojeďte dostatečně daleko, aby už vrácení bylo nervově neproveditelné... a teď se podívejte dolů... schody! Chce se vám vracet do toho kopce? Nechce, co? No, tak vezměte kočár a menší dítě a hurá dolů, vždyť je to jen pár schodů... asi tak 30.

Už jste dole? To je dobře, protože ten nejhorší kopec dolů vás teprve čeká :D Nasměrujte děti... tohle hřiště to není... až to dole. Dojděte na to správné hřiště, dejte si pauzu, pokecejte, oddechněte si. Sbalte všechny potřebné propriety, přesvědčte děti, že už se stmívá a že na hřišti jaksi už skoro není vidět... dojděte asi tak 20 metrů k lanovce... počkejte až pojede nahoru... a dolu. Jděte na autobus. Tak ne, jděte pěšky domů, vždyť je pořád krásně a je to kousek. Vyškrábejte se do kopce, najděte bránu v hradbách... ne tady ne, ještě o kousek výš, u Máchy. Pozdravte Máchu, odlovte v houstnoucí tmě černé psy a děti, vydejte se branou do Kinského zahrady... proč zrovna tady nesvítí lampy? Aha, cesta je v opravě... tudíž na ní není žádný povrch, pouze písek... a kameny... a schody! nahoru v rozpracovaném stavu a s jedním dělníkem. Rozdělte se. Jedna odvede děti nahoru a posadí je na nějaký kus kamene. Druhá hlídá kočárky. Zanechte děti nahoře a vraťte se pro kočár, v písku se výborně tlačí do kopce, vedle cesty podél křoví, ve tmě... táák, jste nahoře. Před sebou už máte jen nádherný výhled na rozsvícenou Prahu... a cestu mokrým pískovým podkladem... hele, tady už je cesta a svítí světla... Dojděte na hlavní... vysvětlete dětem, že autobusy jezdí jenom někdy a dělejte, že ten, co jede kolem, není ten správný. Tak a už jste doma.

Adrenalin - střední. Doba trvání - 4 hodiny procházky, 1,5 hodiny oběd. Spotřeba - asi litr pití, kilo sušenek a čokoláda.

A zážitek - k nezaplacení! Díky Báro!