Abstrakce

Abstrakce, neboli nefigurativní umění, se rozvíjí kolem roku 1910. Hlavní myšlenkou je odklon od reality (nerealita). Dává přednost subjektivnímu pocitu před objektivním nadhledem. Vyzdvihuje některé znaky fotografovaného objektu a jiné naopak potlačuje. Výsledkem je fotografie, která nás nutí k přemýšlení a vyvolává v nás určité pocity. Ať už se jedná o pozitivní či negativní pocity. (toť slova Jany Srbové, Photoextract.cz)

Chce mít krásné abstraktní snímky? Nebaví vás koukat na stále se opakující záběry krásných a roztomilých malých dětí/teenagerů/zvířátek? Že abstrakci neumíte? Nevadí, ráda poradím i zavedeným fotografům, jak abstrakci zařadit do svého portfolia. Peníze to nenosí, ale vypadá to efektně a vaši klienti ocení, jak jste kreativní a širokoúhle zaměřený fotograf.

Takže vezměte kompatní fotoaparát, nejlépe digitální, staršího data výroby (můžete investovat i do nového, ale to nebude mít takový účinek). Rozhodně upřednostněte model, kde lze nastavit clonu a čas velmi složitým způsobem, zcela nepřístupným pro majitele zrcadlovek. Další, co potřebujete je horší světlo, takové, které dává delší časy. Nabijte baterku, vložte prázdnou kartu/nový film. A teď přijde to nejpodstatnější, pokud vám na fotoaparátu alespoň trochu záleží, vezměte si léky na uklidnění nebo do sebe hoďte panáka. Jakmile začne tato "medikace" působit, vložte fotoaparát do rukou nejpovolanějších! Ideálním objektem je cca 3-4 leté dítě (na pohlaví nezáleží, na zkušenostech také ne). Nechte ho s fotoaparátem pracovat tak dlouho, jak dlouho to vydrží vaše nervy... nebo než je láhev prázdná. Odeberte foťák, stáhněte fotky a kochejte se. Dítě nezapomeňte odměnit, vhodná je čokoláda, bonbonky, gumoví medvídci apod. Odměňte také svou nezmeznou trpělivost - doporučuji pivo, víno, limo.

A jak to dopadlo u nás?