Zlobím se... hudruji... vyhrožuji i slibuji... asi jako každá matka... nejsem důsledná, jsem celkem nepředvídatelná, hodně vydržím a pak bouchnu kvůli hlouposti... a nakonec stačí, když mi tohle moje blonďaté štěstí podívá, usměje a přitiskne mě k sobě se zuřivým výrazem, skřípěním zubů a slovy "mamiší" a za nic na světě bych ho nedala a bránila bych ho do roztrhání těla a odpustila mu všechny ty jeho vztekací záchvaty, všechny ty jeho "necí"...
Žádné komentáře:
Okomentovat