Čekání na psa... nejde a nejde... Oba dva moji kluci (jako syn a pes) milují házení míčku, což jim s radostí dopřávám... ač je to někdy o nervy. Například Mat se rozhodl, že bude házet míček pouze ve stínu a nikoliv na sluníčku (?), takže než hodil míč, připravil tím Lesánkovi krušné chvilky, protože s ním běžel přes půl pole, než se tedy rozhodl, že tento stín je již dostatečný pro hod :D ale zase se krásně unavili a spali a spali a spali, až do bílého rána ;) a to tak, že doslova (následující ráno bylo bílé snad víc, než uprostřed zimy).
Žádné komentáře:
Okomentovat